...svět zvrácené děvky.
...něžného anděla.
...poetické mrchy.
a krví zbrocené víly...

Hrdina Stephen King... nebo ne...?

21. března 2017 v 17:24 | DK |  ...Těma týdne....
Milí čtenáři,

hrdiny dnešní doby bychom mohli řešit z úhlu několika kategorií. Kdo je dnešní hrdina? Kdo je dnešní modlou? A pak mě to napadlo, když jsem projížděla internet... Všechny ty celebrity, velká jména... Mají fanoušky a jsou pro ně hrdinou, nebo hrdinkou. Minimálně v oblasti, k níž jsou spjatí.

Michael Jackson byl a je považován za krále.
Madonna je už dlouho nazývána královnou.

Ale pojďme pryč z hudebního průmyslu. Zabruslíme třeba do literatury. Tam je snad jen jedno jméno titulováno superlativy a propagováno tak často, že ho snad zná i ten, kdo jeho knihu v životě nedržel v rukou. Je jím MISTR HORORU STEPHEN KING.

Pan King má opravdu silnou základnu fanoušků. A propagandu v knížkách, sriálech... Prostě na mistra hororu narazíte snad, i kdybyste nechtěli. A to samozřejmě způsobí i opačný efekt - silné opovržení. Nenarazíte na ně sice tak často, ale najdou se. Články, poznámky a komentáře o tom, jak je to celé vykounstruované, jak si slávu pan King nezaslouží a ve skutečnosti snad ani možná neumí psát.

Pravdou je, že za ty roky, co mi kingovky procházely rukama, musím říct, že se neřadím ani k jedné skupině. Jsem tak nějak uprostřed. Nějaké dílo mě velice osloví (miluju, miluju Misery - stále a pořád) a nějaké mě... né že zklame, ale... není to nic, co bych považovala za mistrovský kus. Průměř, řekla bych.

V mých čtenářských prioritách bojuje Stephen King o pozornost hlavně se severskými autory. Konkrétně momentálně s Yrsou Sigurdardóttir. A jen u ní určitě časem nezůstane. Na těch severských detektivkách něco je. Něco, co mě nutí kvalitativně srovnávat právě s mistrem hororu.

PAMATUJI SI VÁS VŠECHNY od: Yrsy Sigurdardóttir je pro mě téměř kultovní kniha. Kniha, u které jsem se bála za bílého dne. Kniha, kterou jsem četla a četla a četla... bez přestávky až na konec. Tohle se mi u Kinga ještě nikdy nestalo! (A nechoďte na mě s tím, jak se mi to stane u knížky OSVÍCENÍ, páč nestalo a já nechápu, co s tím všichni mají.)

Možná je to tím, jak Yrsa s knihou pracuje. Vytahuje strach z prostředí, ze zvuků, stínů, z nesouvislostí... jak se snažíte to pospojovat dohromady, abyste pochopili, o co v knize jde. Jenže než to pochopíte, vlastně nevíte, co na vás vyskočí na další stránce. A když už jsme u toho porovnávání s Kingem - i on minimálně v jedné knize pracuje hlavně s prostředím. Je to jednoduché a přitom děsivé. Nikdy nelétají předměty a nepobíhá vraždící klaun. A to je Holčička, která měla ráda Toma Gordona. Takže i King to umí. Ale na Yrsu zatí neměl. To, co její kniha mi možná nezpůsobila žádná jiná kniha. A já doufám, že se s dalším podobným skvostem její tvorby ještě někdy setkám.

U ledového islandského fjordu leží vesnice duchů... královna islandské krimi přichází s mrazivým thrillerem, poprvé bez právničky Tóry, ale i tak naberete dech až na konci. Když se tři mladí lidé z Reykjavíku rozhodnou, že koupí dům v opuštěné obci v pustých západních fjordech, netuší, co všechno je tam čeká. Co bude odhaleno a co probuzeno.
Gardar, jeho žena Katrín a společná kamarádka Líf se chtějí pustit do renovace domu, ale brzy se začnou dít divné věci. Na podlaze se objevují mokré šlápoty, někdo trousí po pokojích mořské mušle, ozývají se podivné zvuky. Mobily se jim záhadně vybijí a loď pro ně má přijet až za několik dní. Jiná cesta z oněch mrazivých pustin nevede. Jsou tu úplně sami. Nebo ne...? V malém městečku na druhé straně fjordu vyšetřuje policistka Dagný spolu se svým kamarádem, psychiatrem Freyrem, sérii nepřirozených úmrtí. Stopa vede do zaprášených archivů s policejními složkami z minulého století. Jak by ale tehdejší zločiny mohly souviset s nedávným záhadným zmizením Freyrova malého syna? Záhady se vrší jedna na druhou a pomalu se začínají propojovat do řetězce děsivých událostí. Příšerná pravda musí být odhalena. Mrtví si někdy pamatují víc, než bychom si přáli... (Anotace z databazeknih.cz)

Tak co říct závěrem? Ano, King umí psát. A dobře. Ale ne všechno, co napíře, je pro mne perla v moři nalezená. S Kingem to mám tak, buď budu nadšená a nebo lehce zdeptaná tím, že čtu zas něco, co všem přijde jako zázračný příběh, a já v tom vidím dobrý průměr. A ano, bohužel si myslím, že jeho popularitu za ty roky mírně nafoukla i reklama.

To máte jako s Padesáti odstíny šedi. Reklama jako hrom. Celkem slušný příběh. Vezměte do ruky ovšem sérii After a šedé odstíny pana Greye poněkud vyblednou... Nebo s Karlem Gottem. Ano, je to pan zpěvák. Ano, miluju písničku POKAŽDÉ a poslouchám ji, když mám chuť. Ale ten neustálý příval slavíků... není to podezřelé? Však víme.

To jsou ti hrdinové dnešní doby. Nenáviděni, milováni a podporováni reklamou. Na kolik je ale kult toho či onoho vytvořen spíše uměle (a to se přeci děje), na to si musí kritickým myšlením odpovědět každý sám.

PS. Opakuji mám ráda Kinga i Gotta, nikoho se nechci dotknout. Ale občas se ta chvála možná přehání... (Úsměv.)

Pamatuji si vás všechny


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Eliss Eliss | Web | 21. března 2017 v 17:36 | Reagovat

Od Kinga se mi nejvíce líbilo To, ale i jeho sbírky povídek - třeba Kukuřičné děti :-)

2 Meduňka Meduňka | Web | 21. března 2017 v 19:14 | Reagovat

King je bůh! :D
Přečetla jsem asi už všechny kingovky, které vyšly v češtině a ano, některé byly horší, jiné lepší, ale jako skalní fanynka neumím být neobjektivní :-D
Ale! Severskými autory jsem téměř neplíbená, kromě Larssonova Milénia...
Tedy jestli tvrdíš, že ta Sigurdardóttir píše líp než Mistr King, nezbývá mi, než se přesvědčit. Takže vlastně dík za tip.

3 Lucka Lucka | E-mail | Web | 21. března 2017 v 21:39 | Reagovat

Taky jsem u Kinga někde uprostřed, některé dílo je úžasné, jiné mi tak dobré nepřijde. Záleží na člověku. :-)

4 Víla Víla | Web | 21. března 2017 v 21:47 | Reagovat

Však King sám zkoušel psát pod pseudonymem, aby zjistil, jestli se to bude prodávat. A ejhle, prodávalo. Stejně jako detektivky od Rowlingové. Někteří prostě umí. Ale ať to nevypadá, že ho miluji a budu se ho zastávat za každou cenu, tak přiznávám, že jasně, taky jsou knížky, které jsem od něj dočetla pouze s nechutí, protože mě nebavily... Třeba Temnou věž, kterou skoro všichni tak milují :-)

5 The Silent Brother The Silent Brother | E-mail | Web | 21. března 2017 v 23:07 | Reagovat

Já mám docela dost Kinga rád. Vždy mě bavil. A to jsem si říkal, že já a horory - to přeci nejde... :) Tak to šlo... a náhodou osvícení se mi líbilo asi z jeho knížek nejvíc.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama